Etika a právo v archeologii

Snad každý člověk zatoužil v dětství být velkým objevitelem, nalézt pohádkový poklad. Byl to hrnec plný zlaťáků nebo snad potopený koráb? Snad. Dá se říci, že archeolog si svou prací tyto staré sny plní, je však vázán nepsaným slibem ohleduplnosti a oddanosti k vědě, která potřebuje z nálezu udělat závěr, jež by ji i naši společnost posunul zase o trochu dál v proudu poznání. Archeologové jsou služebníci, kteří leští stříbro svého pána, nepatří jim, ale těší se z jeho lesku. Málo lidí možná ví, že archeologie není už jen starožitnictví, a že ji mnohem více než nález samotný zajímá jeho nálezová situace, čili způsob uložení v zemi a jeho souvislost s ostatními předměty nalezenými ve stejné vrstvě. Většinu návštěvníků prokopaných nalezišť, bohudík, dnes zajímá poznání památek, spojené s takovým zvláštním, až mystickým pocitem, že stojí na místě, které obývali pravěcí lidé, kde hořely ohně, kde se možná odehrály krvavé boje. Najdou se i tací, kteří podlehli naivní představě, že budou-li správně kopat, najdou při troše štěstí poklad nevýslovné ceny, který jim zajistí minimálně slávu, v lepším případě pak pytel plný peněz. Nejen, že prakticky nemají šanci cokoliv najít, ale mohou tím zničit tolik potřebnou nálezovou situaci, bez které je věda jako kovář bez výhně. Děje se tak pod vlivem přehnané nebo špatné popularizace, která dělá z nalezišť pohádkové Eldorádo.

Dost bylo zamyšlení o svědomí lidském, snad někdy příště. Přejdeme raději k praktičtějším informacím. Náš stát se chrání proti devastátorům našeho vzácného dědictví zákonem o státní památkové péči č. 20/1987, platného od 1.1.1988. Tak tomu doposavad bylo, ale v současnosti se chystá vejít v platnost zákon nový, který bude lépe vyhovovat mezinárodním úmluvám i naší vnitropolitické situaci. Navrhované věcné řešení je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika v oblasti ochrany hmotného kulturního dědictví vázána. Jedná se zejména o Úmluvu na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní č. 94/1958 Sb., Úmluvu o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků č. 15/1980 Sb. a Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví č. 159/1991 Sb. Návrh zároveň respektuje očekávané mezinárodní závazky České republiky podle smluv, k nimž Česká republika hodlá v nejbližší době přistoupit, a to podle Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy (návrh na podpis a ratifikaci schválen usnesením vlády ze dne 23. března 1998! č. 209 s dílčí změnou provedenou usnesením vlády ze dne 17. června 1998 č. 445) a Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy (návrh na podpis a ratifikaci schválen usnesením vlády ze dne 23. září 1998 č. 625).

Zákon č. 20/1987 Sb., přestože byl v roce 1990 nepřímo a v roce 1992 přímo novelizován, dosud vychází z majetkoprávních poměrů existujících v polovině osmdesátých let, čímž je v současné době omezena jeho schopnost vytvářet účinné právní prostředí ochrany kulturních památek. V době přijetí uvedeného zákona, na rozdíl od současného stavu, kdy stát vlastní například pouze asi 8 % z celkového počtu 39. 000 nemovitých kulturních památek, byla totiž podstatná část nemovitého i movitého památkového fondu v tak zvaném socialistickém státním vlastnictví. Z hlediska vymahatelnosti i výše sankcí, je tento zákon v zásadě nevyhovující. Snížená účinnost a vymahatelnost ochrany kulturních památek podle platné právní úpravy zároveň souvisí se změnami, jimiž prochází od roku 1989 celý náš právní řád. Byla přijata nová ústava. Listina základních práv a svobod se stala součástí ústavního pořádku. Dále je třeba vzít v úvahu skutečnost, že Česká republika od doby vydání zákona č. 20/1987 Sb. přijala anebo se právě chystá přijmout v oblasti ochrany hmotného kulturního dědictví tyto nové mezinárodní závazky, jež je nutné přiměřeně zakotvit do našeho právního řádu. Zřejmě nejzávažnějším nedostatkem zákona č. 20/1987 Sb., pokud jde o část archeologické výzkumy a nálezy, je absence úpravy ústřední evidence archeologických nálezů a archeologických nalezišť a přímé vazby mezi jejich ochranou a mezi územním plánováním.

Jak jsme již naznačili, v projednávání je zákon nový (zde si jej můžete stáhnout), jehož účelem bude vymezení podmínek pro uplatnění veřejného zájmu na ochraně, uchování, vhodném využití a prezentaci předmětu ochrany, jímž budou kulturní památky, národní kulturní památky, památková území (památkové rezervace a památkové zóny) a jejich prostředí, památná místa a specifickým způsobem rovněž ochranná památková pásma, archeologické nálezy a území s archeologickými nálezy, jako součásti národního, popřípadě evropského a světového kulturního bohatství. věcný záměr následuje. Více si můžete přečíst na stránce Ústavu archeologie a muzeologie Filosofické fakulty v Brně, která sloužila jako zdroj tohoto příspěvku.

Pojďme se tedy ve stručnosti seznámit s důležitými body již zmiňovaného zákona o státní památkové péči.