::.. Archeologie ..::

přehled

>> home

Pohledy do minulosti připravuje

obchod s archeologickou antikvární literaturou

I o prázdninách chraňme archeologické památky. Nejnovější pohled do minulosti vám představí jeden z prvních návodů k jejich ochraně. Pod pseudonymem J. Novotný jej v roce 1894 publikoval budoucí významný člen univerzitní školy Lubor Niederle.
Přestože již v této době mělo konzervování archeologických nálezů dlouhou historii, jednalo se o ojedinělý počin směřovaný jak vědecké obci tak široké veřejnosti.
Návod ve formátu .pdf otevřete tímto odkazem -
Návod ku sbírání a zachraňování předhistorických památek

Poklad nalezen. Na polích, zvaných "na Hradišti" u obce Stradonice u Křivoklátu nalezají chudí lidé velké množství kostí a kopají v poli dosti hluboko.

celý článek

Poklad nalezen. Zmínili jsme se, že před několika dny na vrchu "Hradišti" u Stradonic za Berounem nalezl dělník při kopání v poli veliký poklad. Od té doby jsou okolní vesnice milovníky starožitností téměř zaplaveny.
celý článek

Nalezený poklad. Ku předešlé zprávě naší o nalezeném pokladu na Hradišti u Stradonic (za Berounem) dodáváme, že se několik podnikatelů vídeňských obrátilo těchto dnů na tamnějšího starostu se žádostí, aby hleděl pozemek, na němž poklad a starožitnosti byly nalezeny, jakož i sousední pozemky za slušnou cenu pro ně zakoupiti.
celý článek

Jak psát pravěkou část obecní kroniky
ZDENĚK FARKAČ

Jestliže začínala až do dnešní doby většina obecních kronik líčit osudy své obce na základě písemných zpráv, tedy dobou historickou, můžeme už dnes začínat dobou mnohem a mnohem dřívější. Je to ovšem možné jen u té kroniky, jejíž obec, či lépe řečeno katastr obce a přilehlý kraj byl již v pravěku osídlený. Můžeme to udělat proto, že nám k tomu dali podklad naši archeologové a prehistorikové svou dlouholetou badatelskou prací.
Pravěká část kroniky může být velkým ponaučením. Seznámení s pravěkým vývojem lidstva a osídlením vede k poznání zákonitostí vývoje lidské společnosti a výroby.
Jak ale psát tuto pravěkou část obecní kroniky? Po zkušenostech, které jsem získal při práci na pravěké části obecní kroniky v Suchdolu u Prahy, doporučuji asi tento postup:
1. Celou stať jsem nazval "Náš kraj v pravěků".
úvod zněl takto:
"V této části kroniky dáváme alespoň stručný přehled osídlení našeho, území a jeho nejbližšího okolí v pravěku od doby, kdy sem - pokud víme - prvně vkročil člověk, až do doby prvních písemných dokladů.
K napsání této stati. nás vedla ta okolnost, že poznání předhistorické doby má veliký význam pro poznání lidské společnosti, pro pochopení poměrů v začátcích doby historické, která s dobou pravěkou tvoří jeden nedílný celek.
Význam této stati vidíme i v tom, že poznání života v minulosti přispěje ke stmelení našich občanů v jeden soudružský kolektiv, šťastný a spokojený v práci pro rozkvět své obce a vlasti."
2. V první kapitole ("Naše zájmové území") vymezil jsem rozsah zájmového území. Je možné napsat, že vystoupíme na nějaký kopec, věž či pod., odkud vidíme celou naši obec, katastr a sousední kraj a pak obec a kraj trochu popíšeme. Zvlášť vyjmenujeme místa - naleziště pravěkých památek. Pro větší názornost připojíme kreslenou mapku těchto nalezišť v rámci katastru i sousedních oblastí.
3. V další kapitole ("Jak se utvářel vzhled našeho kraje") je vylíčení, jak se vyvíjela tvářnost kraje třeba od konce třetihor a pak ve čtvrtohorách (jak řeka hloubila své údolí, kudy tekl místní potok dříve a podobně). Nejedná se o vylíčení geologického vývoje kraje, pouze se k němu přihlíží.
4. Z Archeologického ústavu Československé akademie věd v Praze III, Letenská ulice č. 4 nebo i z Národního musea v Praze nebo i z Musea hlavního města Prahy - pravěkého oddělení (v Praze XIX, Šárecká ulice č. 29), z místního či krajského musea - opatříme si nálezové zprávy o všech úředně známých nálezech pravěkých památek.
5. Seznámíme se také pokud možno se všemi nálezy z obce a katastru, které jsou uloženy ve škole, na národním výboru, u soukromých sběratelů či jinde. Osobním pátráním sebereme co nejvíce zpráv o nálezech, a z toho postupně se doplní materiál pro napsání pravěké části kroniky.
6. Celek doprovodíme fotografiemi alespoň význačných na1ezených předmětů.
7. Nálezové zprávy ústavů i své vlastní seřadíme chronologicky podle období pravěkých kultur; i při určitých znalostech vývoje osídlení v pravěku radím se s odborníkem.
8. Stručný vývoj pravěkého osídlení svého kraje napíšeme si zvlášť. Vyžaduje to hlubších odborných znalostí a je nutné předem prostudovat odbornou literaturu. Mohu doporučit některou z těchto knih:
O pravěku Československa:
Dr. J. Böhm: Kronika objeveného věku (Družstevní práce, Praha 1941.
Dr. J. Eisner: Slovensko v pravěku (Bratislava 1933).
Dr. J. Filip: Pravěké Československo (Společnost čs. Prehistoriků, Praha 1948).
Dr. J. Neústupný: Pohřbívání žehem v Pravěku (Život a práce, Praha 1941).
Filip-Eisner: Deset obrazů z pravěkých dějin... (Prehistorický ústav, Praha 1945).
O pravěku určitého kraje:
Dr. Dvořák: Kolínsko a Kouřimsko v pravěku, Kolín.
Dr. J. Filip: Praha pravěká (Pražské nakladatelství, Praha 1949).
Dr. Zd. Jisl: Pravěk Slezska (Slezské museum, Opava 1950).
Ing. Mackerle: Pravěk Malé Rané (Museum v Jevíčku 1948).
Dr. J. Rataj: Pravěk Benátecka (Museum v Benátkách n. J. 1951).
Dr. Zd. Váňa: Pravěk ústeckého kraje (KNV v Ústí nad Labem, 1952. - Liberecký kraj v pravěku (Krajské museum v Liberci 1951).
V této části je dobré spolupracovat s odborníkem, nebo si případně dát svůj elaborát překontrolovat.
9. K příslušnému období či kultuře v nálezové zprávě o místních nálezech přiložíme obrázek některého z nalezených předmětů. Vkládat fotografii nedoporučuji, lepší je kresba podle fotografie.
10. Závěrem celé stati je hodnocení jak přispěly pravěké památky k poznání svého kraje a v1asti, výzva, abychom tyto památky šetřili a každý nový nález oznámili odborníkům. Končíme konstatováním, že se člověk vyšinul ke své dnešní dokonalosti dlouhou a houževnatou prací.

Naše vlast, ročník 1954, č. 6

Předhistorická soška bronzová nalezená u Kouřimě.
J.A. Jíra

Počátkem r. 1895 navrhl výboru Společnosti horlivý člen její pan Adolf Pecenka, c. k. vrchní inženýr místodržitelský, který již tak mnohou památku pravěkou a stavitelskou zachránil, aby tato důležitá soška byla získána. Redaktor náš usiloval o to nadarmo. Proto uložil mi výbor, abych navštívil šťastného nálezce a majetníka p. E. Šplíchala, rolníka v Lipanech u Českého Brodu. Stalo se. Týž po zakročení některých vážených osobností odevzdal sošku Společnosti k popsání a vystavení v pravěku na NVČ., kdež se těšila zasloužené pozornosti domácích i cizích badatelů.
Z podrobností o nálezu dověděl jsem se, že otec páně Šplíchalův měl u Kouřimě pole hliník), odkudž odvážel vrchní černou hlínu, velmi dobrou ke hnojení. Tato černá vrstva kulturní, silná asi 3 m., nestejně kryla žlutku. Dělníci nacházeli tam střepy i celé nádoby barvy šedavé, bez okras i lesku, až na 1 cm. prý silné, různě veliké, ale stejného tvaru. Nádoby kryty byly většinou vypuklými puklicemi, z obého však ničeho nezachováno. Majetník přihlížeje jednou k odvážení hlíny, spatřil a zvedl na vyhozené hlíně zelený předmět - naši sošku. Byla-li osamocena ve vrstvě či v nějakém hrobě za milodar, nedalo se zjistiti. Pan Šplíchal vypravoval, že v téže vrstvě byla nalezena ještě jedna soška nějakým pánem z Kouřimě na vyvezené hlíně. Bohužel, dal ji dětem, které ji tahaly na provázku po zemi, ulámaly údy, až ji konečně ztratily. Podobu její nepodařilo se zjistiti.
Přistupme nyní k popisu šošky prvé, zachované. Jest 18 cm. vysoká a váží 480 gramů. Představuje nahou ženu, mající kol boků ovinutý pás 1/2 cm. široký, podélně rýhovaný. Žebra po stranách jsou vyznačena rýhami, sbíhajícími šikmo ku předu, jež přestávají ve výši 6 mm. nad pasem. Prsy jsou silně a určitě modelovány na hrudi, tvořící stejnou plochu s břichem. Byly-Ii též genitalie nějak vytvořeny, nedá se zjistiti, neboť patina jest tam značně seškrabána. Oči nahrazují hluboké důlky, původně snad vyplněné jiným kovem, kamenem nebo smaltem. Dosti ostře vytažený nos rozbíhá se jako knír pod očima. Ústa jsou málo znatelná a velmi zapadlá proti vyčnívající bradě. Ohryzek na krku nápadně vystupuje. Boltce ušní podobají se uzavřeným kroužkům s jamkou uprostřed. Na hlavě má kápi, ozdobenou nad čelem šikmo rýhovaným pruhem. Kápě ona pevně přiléhajíc k hlavě a vzadu ke krku, spadá na ramena, kdež končí nad lopatkami vodorovným lemem. Na temeni hlavy skoro nad čelem vyniká z kápě dlouhý cop vlasů, naznačených šikmými rýžkami, který se zatáčí šnekovitě na pravou stranu temene, spadá po týle a na krku obrací se na pravo, konče na pravém rameni v cípu kápě. Ruce svislé od ramen k loktům podél těla zdvihají se napolo od loktů ku předu, takže pěstmi k sobě přikloněny skoro se dotýkají. Pravá pěst jest o málo výše levé. Polosevřené prsty zdají se nasvědčovati, že soška držela nějaký předmět. Prsty na rukou i nohou jsou dosti přirozené.
Nad prsy na obou ramenech i po zádech spatřujeme nepravidelný pruh, značící buď stopu, kde obě části formy k sobě přiléhaly, nebo spíše, že soška tato byla ulita na dvakráte (hlava s rameny zvláště, a odtud dolů také zvláště).
Barva bronzoviny na otřelých místech spodní části těla jest, žlutá, na copu však zdá se bělejší, což by také mohlo poukazovati, že soška byla ulita na, dvakráte a z nestejného kovu. Různá barva kovu může však pocházeti též od toho, že soška po ulití nebyla pečlivě vypulérována a tak byla nestejně zbarvena na povrchu součástkami bronzoviny nedobře smíšenými, jak jsem ostatně pozoroval podobně na bronzových předmětech nově ulitých. Bylo by zajisté třeba podrobiti naši sošku chemickému rozboru.
Patina jest slabá, povrchu hladkého, barvy temně zelené, od výše zmíněné rýhy (nad prsy) o něco světlejší. Nikde není provrtána, aby mohla býti připevněna.

Časopis Společnosti starožitností českých v Praze, 1896

Lučebný opyt bronzu z Podmokle.
Bernard Bořivoj Quadrata

Nelze upříti, že jediné rozbory lučebné starobylých bronzů u nás mohau wésti k poznání tehdejšího stawu kowostrůjstwí a kowolitectwí. Rozbor nám ukazuje, w jakém stupni čistoty naší předkowé uměli a mohli dobýwati kowy z rud, jaké oni wlastnosti kowů znali, a jaké smíšeniny jednotliwých kowů ke zwláštním účelům před jinými užíwali.
Tyto a rozmanité jiné wědomosti se nám dostáwají rozbory lučebními starožitností, podáwajíce nám spolu žiwý obraz tehdejšího průmyslu. Za dob nowějších nejwíc Klaproth se obíral zpytowáním starobylých kowů; nejnowěji Chevalier a Fresenius se pochwalně na tomto poli wyznamenali. Göbel obzwláště pilně zpytowal ruské bronzowé starožitnosti w prospěch archeologie. - Laskawým přičiněním pana Erazima Wocela, strážce sbírek drewností při Českém Museum, obdržel jsem kausek bronzu pocházející z ucha onoho kotle, w němž slawný a wyhlášený poklad Podmokelský ležel a nalezen byl. Kausek tento byl již potažen silnau wrstwau uhlana měditého, tak zwané ušlechtilé rzi (aerugo nobilis). Jak mile tato slabau kyselinau solnowodičnatau odstraněna byla, hned se ukázala ona zwláštní a tak pěkná barwa, která je bronzu wlastiwá. Na lomu byla barwa pěkně zlatožlutá.
Rozbor jakostní udal co prwky skládající tento bronz:
Měď, olowo a cín s památkami železa.
Rozbor kolikostní tak byl zaweden, že 1,9435 grammu toho bronzu bylo rozpuštěno kyselinau dusíkowau a roztok do sucha odkauřen. Odkauřením obdržený nerozpustný kysličník cíničný wážil 0,145 gr. = 5,80 st. cínu. Roztok, cezením od kysličníka cíničného oddělený, dal kyselinau sírkowau sraženinu sírana olowitého, wážící 0,678 gr., z čehož wyplýwá množstwí olowa = 23,83 st.
Roztok zcezený ze sírana olowitého držel rozpuštěnau měď, která z něho draslem žírawým co kysličník měditý sražena byla; kysličník měditý wážil 1,706 gr. čemuž odpowídá 70,10 st. mědi.
Množstwí železa bylo newážitelné.

Sestáwá tedy bronz Podmokelský we 100 částkách z

Mědi . . . . . . . . . . . 70,10
Olowa . . . . . . . . . 23,83
Cínu . . . . . . . . . . . . 5,80
Železa . . . . . . památky
------------------------------------------

99,73

Z toho widět, že tento bronz je smíšenina kowní sestáwající z 45 dílů mědi, 16 dílů olowa a 4 dílů cínu.
Weliké množstwí olowa, obsažené w bronzu Podmokelském je welmi památné, poněwadž ještě posud nebyl nalezen bronz, kterýby byl měl tolik olowa w sobě; čínské peníze mají w 60 č. 56 mědi a 4 olowa, Syrakusské we 243 č. 223 mědi a 20 olowa, w jednom pak zrcadle starobylém se našlo w 68 č. 62 mědi a 6 olowa.
Kow tento z mědi, olowa a cínu složený je při obyčejném teple tažný, w horku pak křehký. Množstwí olowa nezdá se býti w tomto pádu, jak se obyčejně přijímá, zanečístění pauze náhodné; jest to zajisté smíšenina mědi s cínem ku které zúmyslně přidáno olowa. Při rozborech starožitnin kowowých, jinde nalezených, w průměru se událo 90-93 st. mědi, 6-9 st. cínu a trochu železa; poměr tento se blíží poměru litiny dělowé, která drží 90 st. mědi a 1O st. cínu. Smíšeniny tyto, k zbraním wětším dílem určené a užité jsau tužší a twrdší nežli bronz Podmokelský.

J.E. Vocel založil dataci bronzových starožitností právě na metodě chemických rozborů. Bohužel výsledky rozboru odpovídaly dle dosavadních statistik složení slovanských bronzů, což Vocela na nějakou dobu svedlo ze správné cesty připsání depotu keltům.
Psalo se roku 1848 v Časopise Českého Musea.