summary   Zusammenfassung

Víte, že byl nalezen neznámý hrad?

Nálezce samotný není v oblasti kasteologie problematiky nováček, spíše naopak. Hrady se na amatérské urovni zabývá již asi 40 let a první objevil okolo roku 1969 - Konvalinkový vršek (nachází hrady či tvrze i v jiných oblastech - hrad nedaleko Hlavatice u Turnova), ale zabývá se pouze Českolipskem. Zde našel další hrady, vlastně přesněji řečeno opevněné lokality - Chotovice, Lada, Loubí a třeba u Dubé na Plešivci (Lov). Obnovil také povědomí o existenci několika objektů ze 16. století, tvrze ve Volfarticích (Horní) a třeba v Brništi Nové Hlemýždí.
Tím vším se může pochlubit Petr Randus.

Lokalitu nalezl během letošních Velikonocích u Vranova u Mimoně - v oblasti Vranovských skal. Na skále, které domorodci říkají "Jednička", protože je první v řadě Vranovských skal, objevil příkop a val. Příkop je asi 50 metrů dlouhý, hluboký od 0 do 1 metru a obklopuje asi z jedné třetiny skalnatou homoli. Ostatní strany homole jsou chráněny prudkými svahy či skalami, proto příkop nebyl potřeba. Na vrcholu kopce jsou dvě skalky bez zbytků záseků, jen mezi nimi je trochu otesaná spára, snad pro vytvoření větší plochy pro stavbu, ale jinak po její konstrukci tu nejsou žádné stopy. Na opačném svahu homole než je příkop, je další menší plošinka.
Archeologický povrchový průzkum zatím nepřinesl žádné výsledky, takže lokalitu není zatím možné datovat dle hmotných památek. Sám nálezce si ponechává ohledně interpretace objektu několik hypotéz - médii šířenou informaci o skalním hrádku doprovází některá "ale". Například upozorňuje na podobnou lokalitu na Malém Bezdězu, která sloužila jako refugium pro obyvatele města Bezdězu ve válečných dobách. Proti hrádku dle něj hovoří i nápadná absence tzv. záseků, čili kapes či záhlubní potřebných pro zapuštění trámů a jejich lepší stabilizaci na skalním podloží, kterých je na různých skalních či na skále postavených hradů většinou velké množství. Nebránil by se i datování hlouběji do minulosti.
Otázkou, na kterou asi odpověď nenajdeme, je otázka jména lokality. Samotný Vranov je až z 16. století, takže pokud jde o středověký objekt, snad by bylo možné (v případě středověkého stáří) nějakým způsobem vztáhnout k hradu Ralsko. Stejný problém je při určování původu stavby hradu na Luční skále, což je skála ve Vranovských skalách naopak zcela poslední. Zde se ale podařilo najít keramiku datovatelnou do 13. či 14. století.




Co o nálezu říkají archeologové?
Dle prvního ohledání se jedná o opevněnou polohu s jednoznačnými doklady fortifikace (val s příkopem v místě nejsnadnějšího přístupu) a vnitřním členěním (dvě skalní plošiny oddělené alespoň částečně vytesaným příkopem). Tesání je silně zvětralé a je v ostrém kontrastu s blízkými novověkými lomy. Dosadíme-li tato zjištění do sídelně historického kontextu, vezmeme-li v potaz několik set metrů vzdálenou podobnou ostrožnu s nálezy 13. století (bez opevnění) a fakt, že oběma těmto polohám dominuje hrad Ralsko (bezpečně datovaný až od konce 14. století), můžeme si dovolit uvažovat o datování lokality někam do počátků vrcholného středověku.
Podobných opevněných i neopevněných lokalit je z tohoto období známo více a nalézají se dosud i na jiných místech republiky. Jako příklad můžeme uvést nález neznámého hradu na česko-německých hranicích v Krušných horách (http://www.sweb.cz/rangiroa/brandov/hrad.html), nové fortifikace byly objeveny při průzkumu známé Zlaté stezky.

Víte, že můžete pomoci ochraně našich památek?

Archeologická stráž
V posledních letech nebývalou měrou vzrostla aktivita lupičů, kteří pomocí výkonných detektorů kovů plošně prohledávají a doslova rabují cenná archeologická naleziště. Jsou podporováni zvýšeným zájmem o tento druh starožitností na sběratelském trhu, ale mnozí tuto nezákonnou činnost provozují jen "ze sportu", za účelem dobrodružného prožitku, což ovšem nemůže být polehčující okolností. Často se lze setkat s čerstvými zlodějskými výkopy, někdy i se samotnými lupiči, avšak možností, jak účinně zasáhnout, náhodní svědci mnoho nemají. Tito "detektoráři" jsou svým jednáním pro společnost mnohem nebezpečnější než například pytláci nebo zloději vánočních stromků. Přitom v souvislosti s nedávným posílením zákonných pravomocí lesní, myslivecké, vodní, rybářské stráže a stráže přírody je zarážející, že neméně důležitá, z celospolečenského hlediska dokonce mnohem důležitější než ochrana obnovitelných přírodních zdrojů, a to ochrana nenahraditelných archeologických památek, zůstává stranou zájmu kompetentních orgánů. Odborné archeologické instituce nemají pravomoce k vytvoření odpovídající ochranné složky, ale ani přílišný zájem o razantnější řešení situace. Přitom by jistě bylo možné najít nějaký alespoň dočasně vyhovující způsob ochrany. Dalším druhem likvidace archeologických památek je provádění stavební činnosti bez odpovídajícího odborného dozoru, neboť úředníky stavebních úřadů nic nenutí k tomu, aby archeologický dohled stavebníkům nařizovali, pokud se staveniště nenachází v areálu či ochranné zóně kulturní památky jmenovitě zapsané ve státním seznamu nemovitých kulturních památek (v němž nejsou uvedena všechna naleziště) a tato informace není zapsána v katastru nemovitostí.
Pomoci by mohla občanská iniciativa, s níž přišlo občanské sdružení s názvem Arches - archeologická stráž, založené v roce 2003. Ne náhodou má sídlo na Podbrdsku ve Středočeském kraji, kde se nachází množství významných nalezišť. Hlavním posláním sdružení je preventivní ochrana archeologických památek a s tím související uchování přirozeného, tradičního rázu kulturní krajiny. Prostřednictvím dobrovolníků - členů sdružení provádí terénní dohled nad stavem archeologických památek a předchází tak jejich poškozování a vylupování. Na místech odborných archeologických výzkumů dohlíží na uvádění destruktivně prozkoumaných ploch do původního stavu, neboť ani sami archeologové někdy nedodržují památkový zákon a Úmluvu o ochraně archeologického dědictví Evropy. V případě zjištěného porušení zákonných předpisů sdružení vyžaduje od kompetentních osob a státních orgánů provedení bezodkladného účinného zákroku a zajištění potřebné nápravy. Sdružení Arches podporuje i vytváření archeologických rezervací a požadavky archeologie vůči územnímu plánování a také vyvíjí popularizační činnost osvětlující veřejnosti nutnost ochrany archeologických památek.

Od vzniku archeologické stráže její členové navštívili více než stovku významných lokalit, především hradišť, ale i některých sídlištních, pohřebních a kultovních areálů. Bohužel téměř všude zjišťovali nelegální zásahy do terénu, zejména výkopy detektorářů. Na místech, kde na ploše hradišť stojí chatové osady, také divoké stavební úpravy chatařů narušující původní terén (např. Levousy, Branišovice). Z nejzávažnějších případů lze uvést například neohlášený a nekontrolovaný výkop pro stavbu stožáru elektrického vedení na hradišti Hradec u Kadaně nebo rozsáhlé, odborně nesledované výkopy v podobě zákopů pro natáčení zahraničního válečného filmu v areálu pravěkého pohřebiště a sídliště u Želkovic na Hořovicku. Kuriózním případem je poškozování tzv. čtyřúhelníkových valů v obci Třebsko dráhou motokrosového závodiště a divokou stavbou "dětské" chatky, pro níž byl zčásti odkopán val, přičemž představitelé obce se po upozornění vyjádřili, že o existenci významné památky vůbec nevědí. Podařilo se však dojednat nápravu a připravuje se zhotovení informačních tabulí. Na Vladaři u Žlutic byl vyplašen detektorář, avšak bez možnosti jeho zadržení. Rozsahem patrně největším plošně devastujícím zásahem bylo objevení čerstvě rozkopané akropole hradiště Rubín u Podbořan, zřejmě skupinou "hledačů pokladů" nejhrubšího zrna. Sdružení ihned podalo trestní oznámení na oddělení policie v Podbořanech, informovalo příslušný správní úřad, iniciovalo místní šetření za účasti odborníků a pozvalo Českou televizi, která natočila krátkou zpravodajskou reportáž. Na to navázalo i několik novinových článků. Věc je dosud v šetření, výsledek nejasný, alespoň však došlo k "rozčeření hladiny" a vyburcování pozornosti místních občanů.
Ovšem ani profesionální archeologové se nechovají tak jak by měli, jak o tom svědčí množství zjištěných nezasypaných sond na místech starších výzkumů (např. Netolice, Dolní Břežany). Velmi zvláštním případem je nedávné vydání knihy Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezku. Autor doc. Miloš Čižmář jmenovitě uvádí u několika hesel uložení movitých nálezů v soukromých sbírkách, čímž vlastně legalizuje nezákonnou činnost. Patrně si vůbec neuvědomil, že od této chvíle cokoliv, co "běžný návštěvník" nalezne, si klidně ponechá s odkazem na svoji soukromou sbírku, a vůbec ho nenapadne nález předat muzeu, jak praví zákon. Jestliže autor knihy, významná osobnost profesionální archeologie a vysokoškolský pedagog, tyto amatérské "hledače" dokonce chválí a publikuje výsledky jejich nelegální "zájmové činnosti", nelze se divit stavu, který u nás panuje. Panu Čižmářovi jsme napsali dopis, dosud však nereagoval.
Během zimního období sdružení připravuje postupné informování stavebních úřadů o nové možnosti náhledu do Státního archeologického seznamu prostřednictvím internetu, aby v případech povolování staveb měli k dispozici alespoň základní údaje, podle nichž by bylo možné účinněji sledovat zásahy do terénu.

Sdružení Arches uvítá spolehlivé dobrovolníky z různých oblastí České republiky, kteří se ztotožní s posláním sdružení, budou pravidelně sledovat stav archeologických památek v obvodu své působnosti a požadovat na příslušných správních orgánech sjednání nápravy v případech jejich poškozování. Zájemcům o spolupráci zašleme potřebné podklady.
Roman Abušinov
pamatkar@centrum.cz, http://www.volny.cz/arches-straz/

Víte, že byl v Modré u Velehradu otevřen unikátní archeoskanzen?

Archeologický skanzen se nachází jižně od Národní Kulturní památky Modrá - kostela sv. Jana, na okraji ostrožny na silnicí Staré Město-Velehrad, v blízkosti silniční odbočky na Modrou. Lze jej rozdělit na dvě základní části. První část tvoří Velkomoravské opevněné sídliště a druhou objekty Rybářské bašty s ubytovací kapacitou. Vše je propojeno se severněji se nacházejícím církevním areálem se zmíněným kostele. Zatímco objekty velkomoravského opevěnného sídliště archeologického skanzenu se nachází zejména po obvodu předmětné plochy, především pak v její severní, západní a jihozápadní části, objekty Rybářské bašty s ubytovací kapacitou zabírají východní a jihovýchodní části plochy. Jižní část je vyhrazena parkovišti, umělé vodní ploše a přístupovým komunikacím pro auta, pěší návštěvníky a cykloturisty.
Autorem sídlištně-hospodářského areálu je Mgr. Miroslav Vaškových, vedoucí archeologického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti, ostatních pak PhDr. Luděk Galuška, CSc., vedoucí pracoviště slovanské archeologie Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně. V rekonstrukcích se snažili představit skutečně archeologicky odkryté objekty z lokalit středního Pomoraví, například ze Starého Města a Uherského Hradiště-Sadů, které doplňují objekty odkryté přímo na lokalitě Díly u Božího syna v Modré, tj. přímo v místech budoucího skanzenu, popř. v jeho bezprostřední blízkosti.
Máme před sebou unikátní projekt skanzenu z doby Velkomoravské říše, jedinný svého druhu. Jak už napovídá výňatek z informací, které jsou součástí oficiální webové prezentace http://www.archeoskanzen.cz, čeká vás návštívením tohoto místa jedinečný zážitek. Sledujte naše stránky i přehled akcí na zmíněném webu, neboť v archeoskanzenu budou celoročně probíhat kulturní a společenské akce.

Víte, že poblíž Němětic došlo v raném středověku k ničivému přepadení?

Z pohledu "světového" čtenáře nemá česká archeologie pořádně co nabídnout - muzejní vitríny se nechlubí památkami antického Řecka, do Česka se nejezdí ani za památkami z dob římského impéria. Nenajdeme zde obdoby pyramid ani ruiny honosných paláců. Je to pohled opravdu jen zdánlivý; po krátkém zamyšlení snad každého napadne věhlasná Věstonická Venuše nebo například pevnosti z dob Velké Moravy. Další pozoruhodnosti na své odhalení stále čekají.

Víte, že před 200 lety se uskutečnil první řádný archeologický výzkum?

Je podzim roku 1852. Naše kroky vedou do berounského kraje, konkrétně do Kočvar u Lochovic. Doslechli jsme se totiž o nálezech starožitností, jakýchsi popelnic, při úpravě okolí zdejšího dvora. Již z dálky je vidět nějaký pohyb a opravdu, tam kde se má příští rok rozkládat nové pole je živo. Nádeníci právě srovnávají se zemí další z několika desítek vyvýšenin. Vše se zájmem sleduje zhruba šedesátiletý muž. Teď zrovna něco vysvětluje neobratnému kopáči. To bude onen pan Arnold, němec, který se tento rok stal plnomocníkem zdejšího majitele panství a který se postaral o rozruch v okolí. Zajímá se mimo jiné o starožitnosti a v kopečcích vidí památky českého pravěku. Jeho domněnky se již ostatně potvrdily, neboť šestnáctého tohoto (listopadu) měsíce při otevření jednoho pahorku konečně objevily popelnice a posléze další a další. Bohužel je v nezáviděníhodné situaci - nemůže si zde o nálezech a svých pozorováních s nikým učeným popovídat. Jeho jedinou spásou je přítel Jan Mayer v Praze, ale dopis, ve kterém popsal dosavadní průběh prací i zajímavé nálezy, očekávaný zájem pražských učenců nevyvolal. A v kočvarském dvoře, kde bydlí, se hromadí jeho bohatá starožitnická kořist ... .

Ano je to již 200 let, kdy se možná tak odvíjel příběh první takovéto archeologické akce. Dnes můžeme směle říci, že pan Arnold tu díky melioračním pracím provedl první řádný archeologický výzkum - nevedl vkop do středu mohyly (kopečky byly mohylami) jak to v této době bylo zvykem, ale nechal kopat plošně; vše co nalezl ještě pečlivě popsal, bohužel už nezakreslil.
Díky němu víme, že se zde rozkládal mohylník z halštatsko- laténského období (6. - 5. stol. př. n. l.). Ironií osudu se do dnešní doby zachoval jen zlomek soudečkovitého korálu a dopisy, vlastně výtah ze tří dopisů, které Arnold během prvních dvou měsíců prací napsal a které přítel Mayer začátkem ledna odnesl do Společnosti nauk. Tam se jich ujal Josef Dobrovský a po jejich upravení vyšel v roce 1804 článek "Zpráva o několika pohanských mohylách objevených v Čechách". Znovuobjevení kočvarských mohyl - jejich výzkumu i jejich nálezce - po více než 170 letech je zásluhou neúnavné práce archeologa Karla Sklenáře.

"Podivné kopečky pana Arnolda" jsou Sklenářovým šestým příběhem v knize Archeologie a pohanský věk.
Zajímavé detaily výzkumu zjistíte přímo z překladů arnoldových dopisů, které jsou součástí článku stejného autora ve Sborníku Národního muzea 24 1970 (řada A - historická) o Josefu Dobrovském.
Původní zpráva je obsahem Pojednání Společnosti Nauk z jara 1803 (Abhandlungen der töniglichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Prague 1804).


This article reminds of the 200th anniversary since the first archaeological excavations in Bohemia. Mr. Arnold, an estate manager on a farmstead in Kočvary by Lochovice, expecting to find ancient relics started to search in the nearby hills during irrigation and drainage works in autumn 1802. He excavated barrows originating in the Early and Late Iron Age. Today we can learn about his findsings from a report written by Josef Dobrovský and the only preserved artifact - a piece of glass bead.

Eine Erinnerung an die 200-Jahr-Feier der ersten regulären archäologischen Forschung in Böhmen. Bei Meliorationsarbeiten in der Nähe des Meierhofs Kocvary bei Lochovice (Bez. Beroun) hatte im Herbst 1802 der hiesige Verwalter Herr Arnold die dortigen Hügel auszugraben begonnen. Er hatte dort das Vorhandensein von Denkmälern älterer Zeit angenommen. Aus diesem Befund des Grabhügels aus der Wende der älteren zur früheren Eisenzeit hatte sich bis heute ein Rest einer Glaskoralle erhalten sowie eine Nachricht von Josef Dobrovsky.

Víte, že u nás existuje Česká archeologická společnost?
.. více

Víte, že na Rakovnicku byl nalezen jedinečný skleněný poklad?
.. více

Víte, že světoznámá lokalita - vrch Kotouč u Štramberka (Národní přírodní památka Šipka) - mizí díky obrovskému kamenolomu ?
.. více

Víte, že nedaleko Hořic na Jičínsku, leží obec Ostroměř. Není to ledajaká obec, narodily se zde dvě významné osobnosti, které zná každý, koho v dětství vzrušovali příběhy z pravěku.
.. více