|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 >> home
Příběhy archeologie Archeologický dohled v Horomicích 
Pondělní ráno se po dlouhé době zase povedlo. Patřím k těm flegmatikům, které to potěší, ale znám takové, které to po zamračeném víkendu
naštve. Jinak je ale pondělí jaké každé jiné. Na devátou je domluvený dohled, přes víkend měli vykopat základy domu. Tak uvidíme, jestli
to stihli, přece jen u nás i pršelo. Do Horomic je to kousek, takže je ještě čas vyřídit nějakou poštu. Nové emaily, čaj a ... a telefon.
Tak to stihli. Venku je opravdu hezky, kytky kvetou, ptáci zpívaj, stavebníci kopou. Jako každé jaro. No nic, pomalu pojedu. Ono tam nic nebude, ale jeden nikdy neví, přece jen byl nedaleko hrob, úplně osamocený, ale byl. Za nějakou chvíli nahradila ještě nerozbitou cestu rozbitá, vlídnou starou zástavbu nevlídné novostavby. Už z dálky je vidět hromada čerstvé hlíny, vedle které mě vítají vykopané základy. Ještě jsem ani pomalu nevystoupil z auta a už přijíždí i stavebník. "Dobrý den, tak se to povedlo," vítám ho povzbudivě. Podle trochu ztrhaného obličeje, odkazující na dlouhou noc nebo počátek stavebního kolotoče jsem naladil optimistickou notu. "Dobrý den," odpověděl pan Výborný. "Povedlo, ale je to hnus, pod tou ornicí je všude taková ta zvětralá skála," ukazuje na hromadu vykopané zeminy, "blbě se to kopalo." To už jsem poskakoval mezi jednotlivými základovými pasy. "Ale aspoň máte klid, že tu nic není, ať koukám jak koukám je to negativní," konstatoval jsem. "Tady v těch místech se někdy něco snad našlo? Ptal jsem se trochu místních a ty vždycky ukazovali támhle směrem ke Mlatenicím, tam že něco archeologové kopali," zajímal se pan Výborný, ale vzhledem ke svým lakýrkám mě k výkopům nesledoval. "Tady přímo ne, ale támhle v těch domkách byl hrob," máchnul jsem rukou k zástavbě západním směrem. "Sem jezdíme trochu rutinně, ale dokud se to nevykope, tak jistotu nemáme, pod zem nevidíme." Vrátil jsem se k autu a škrabkou čistil zablácené boty. "Takže dobrý?" zeptal se opatrně. "Jo jo, můžete pokračovat," odpověděl jsem s úlevou, že bláto šlo s bot sundat téměř bezezbytku. "A dostanu nějaký papír? Na stavebním úřadě mi říkali, že mi dáte nějaký expertní list, který jim dám na konci stavby při kolaudaci." "Jasně, do týdne Vám ho napíšu a pak Vám přijde poštou. Ale kdyby se nějaký den zdržel, tak mě nekamenujte, tohle počasí vždycky probudí spoustu stavebníků a pak je hodně ježdění a papírování." Jako kdyby tomu rozuměl, rozdrnčel se mi v kapse mobil - "vidíte, další stavba, omluvte mě na chvilku, ... Archeologické oddělení, Novotný, prosím ..." Přístavba rodinného domu v Tuchořic, hezké, v těch místech by ale také nemělo nic být. Bude hůř. "Tak jsem tu, jak jsem říkal, hezké počasí přináší další dohledy." Trochu nesměle se podíval a povídá:"A co jsem dlužnej?" "Nic, máte to úplně zadarmo, u nás nic neplatíte," jako z reklamy jsem vystřelil oblíbenou větu. "Jo, kdybyste nebyl soukromník a stavěl a financoval to jako firma, na kšeft, tak to jo. Ale takhle je to zadarmo." "Vážně?" oddychnul si, "tak to jste asi jediný, co po mě nic nechtějí zaplatit." "A můžu se ještě zeptat?" pokračoval po chvilce uvolněněji, "kdybyste tu našli ty vaše kosti, to byste mi tu stavbu zastavili?" "No jasně, ale taková malá zahrádka místo domu přece taky není špatná," vtipkuji. Všichni se dívají vždycky podobně zaraženě. "Ne, to byl vtip, když něco takového najdeme, tak to musíme zdokumentovat. Někdy to trvá půl dne, jindy dva dny, ale vždycky to musíme zdokumentovat a je i v našem zájmu, aby to bylo co nejrychleji. Když se objeví třeba hroby, tak to trvá samozřejmě i déle, to je potom zdlouhavá a jemná práce, žádnej krumpáč. Když ale víme, že by se při stavbě mohlo něco najít, třeba když máme v blízkosti starší nálezy, tak to rovnou píšeme do vyjádření nebo to řekneme stavebníkovi. Třeba se domluvíme, že parcelu prozkoumáme s předstihem, abychom ho pak nezdržovali." Ještě jsem se jednou podíval na výkopy a přidávám, "ale Vy máte klid, tady v těch místech je to prázdný." "To mám sám radost, aspoň si Vás můžu odškrtnout ze seznamu. Tak díky a přeju hodně štěstí ... jinde," celé to zakončil. "Já taky děkuji a přeju dobré sousedy," rozhlédl jsem se po okolních prázdných parcelách satelitu. Pan Výborný se jen usmál a vytáhl mobil, aby domluvil beton. Zatím to vypadá, že dneska dohledy už nebudou, tak zpátky do muzea a dodělat papírování. |
|
|
